Recenze - Věčný oheň

Název: Věčný oheň
Autor: A. Sapkowski
Datum vydání: 1993

Nakladatelství:  Winston Smith

Počet stran: 196

Anotace

Geralt z Rivie se účastní honu na draka, při němž se setkává se svou životní láskou – čarodějkou Yennefer, nejvěrnějším přítelem trubadúrem Marigoldem a parťákem do nepohody trpaslíkem Yarpenem Zigrinem. Celá čtveřice je svědky chrabrých soubojů, ústících v zjištění, že i mýtický tvor má své hranice možností. Střípek ledu taktně symbolizující problematický vztah mezi čarodějkou a zaklínačem prozrazuje taje Geraltových citů a rozhodnutí, které ovlivní jejich společnou budoucnost. Ve Věčném ohni se zmítá chaosem postižené město, kde se jisté osoby nechovají dle svých povah. Marigold s Geraltem se ocitají v bláznivé honičce za tajemným hobitem, který je přesvědčen, že mu kdosi ukradl podobu a nemravně nakládá s jeho těžce nabytým majetkem. Básník jako vždy užívá svého neotřelého fištrónu a chudák zaklínač jen aby žehlil způsobené nepříjemnosti.

Mé dojmy

Tato kniha je sborníkem 3 na sobě nezávislých povídek ze zaklínačova světa. Knížku jsem objevila v knihovně a jediné, co mi pro půjčení stačilo bylo, že když jsem ji otevřela, tak tam bylo jméno Geralt :D. Odehrává se to v minulosti a již zde vystupují postavy jako Marigold, Yennefer či Yarpen Zigrin.

 První povídka, Hranice možností, vypráví o honu na draka. Setkáváme se zde s rozličnými postavami, které Sapkowski dokázal krásně vykreslit. Také se zde objevuje Yennefer a je nastínen její vztah s Geraltem. Trošku je zde i narážka na Ciri. Při rozhovoru Yen, Geralta s drakem, drak vypráví o tom, že záchrana malého dráčete je jeho budoucnost a díky tomu jeho rod přežije. Aneb promítnutí stejné promítnutí Geralta, Yenn do Ciri v sérii :). Tato povídka se mi z těch tří líbila nejvíc. Akce, smysluplný děj a skvělé popisy, které jsou pro tohoto autora charakteristické :)

Druhá povídka, Střípek ledu, popisuje milostný vztah Geralta s Yennefer. Ovšem během čtení knížky zjištujeme, že jde vlastně o milostný trojúhelník. Aneb pletky Yen s čarodějem Istredem. Tato povídka má romantiky na rozdávání, postrádá takovou tu typickou akci a spád, ale vynahrazují nám to skvělé dialogy a pohled pod geraltovou tvrdou a zocelenou slupku do jeho křehkého jádra. I tato povídka se mi líbila, jen mě ta Yen štvala s tím, jak s těma dvěma jednala. Povídka dokázala i překvapit ... např. Geraltovo vzpomínání na milování na vycpaném jednorožčím hřbeti... tak proč ne :D.

Poslední povídka, Věčný oheň, je pojata humorným způsobem. Hlavním aktérem je zde tzv. Dudu (Doppler), který dokáže na sebe přejímat jakoukoli podobu. Tímto způsobí jednom milému hobitovi nemalé problémy, který se je poté snaží vyřešit, doprovázen Marigoldem a Geraltem. Toto už akci pozbývá, Geralt se tu mečem ohání minimálně, ale za to zapojuje své mozkové bunky více než obvykle :) :D. Hodně se tu klade důraz i na Marigolda o kterém se dozvídáme pár nových informací. 

Závěr

Je to prostě Sapkowski...A ten mě nemůže zklamat :D. Sice na sérii to nemělo, ale aspon jsem si rozšířila své znalosti k ejdnotlivým postavám a přidala pár dílků do skládanky jménem Zaklínač. Detailní popisy mám moc ráda a v tomto mi Sapkowski naprosto vyhovuje. A taky tato knížka obsahuje jak statečného, tak vášnivého i moudrého Geralta...co víc si přát? :D

4/5 

(5/5 by dostala paní Jezera:D)